Základy nelineární medicíny

0.0 / 5  (0 hlasů)

Neděle 25 prosinec 2011

Choroba (lat. morbus) – vzniká jako odezva na účinek patogenních faktorů, projevující se narušením normálních životních činností, schopnosti pracovat, sociálně prospěšných činností, trvání života organismu a jeho  schopnosti adaptace k trvale se měnícím podmínkám vnitřního i vnějšího prostředí, při současné aktivizaci ochranných – kompenzačních – adaptabilních reakcí a mechanismů. V tibetské medicíně je choroba poruchou třech živlů… tj. energií. Terapie (řec. θεραπεία [therapeia] — léčení, uzdravení, lék, terapie) — je procesem, jehož žádoucím (leč ne vždy dosaženým) cílem je ulehčení, zrušení nebo odstranění symptomů a projevů té či oné nemoci, patologického stavu, nebo jiného narušení životaschopnosti, normalizace narušených procesů životaschopnosti  a uzdravení, návrat ke zdraví. Podle tibetské medicíny je léčení obnovou tří energií, přičemž lékem je vše, co vstupuje do tohoto prostoru včetně prostoru samotného… . Hle čím se liší  různá stávající pojetí medicíny. Avšak nelze přitom zapomínat na to, že objektem léčení je lidský jedinec. Nezasvěceným okem je možno vidět omezenost proudu západní medicíny v plánu léčení chronické somatické patologie, včetně rakoviny.  Tento proud je původně chybný jen z jedné příčiny. Chybné je vědní paradigma, snobský vztah k prastarým naukám. Nelineární medicína je syntézou soudobých vědeckých objevů a starých znalostí o podstatě živé hmoty. Nelineární medicína je založena na základech teorie o anizotropii (anizotropie je vlastnost, kterou se označuje závislost určité veličiny na volbě směru.) a disymetrii (dnes častěji označováno jako chiralita, což označuje asymetrii prostorového rozložení objektu (např.buňky). Jako chirální se označuje takový objekt, který není totožný se svým zrcadlovým obrazem, nemá střed ani rovinu symetrie, avšak může mít rotační osu symetrie), jako základů fundamentálních vlastností živé hmoty. Molekulární biologie a genetika podle autorova mínění se nacházejí uvnitř těchto „atributů/vlastností“. Axiomatičnost tohoto stavu nemá meze upotřebitelnosti mimo předložený kontext, a je neredukovatelným zákonem pro všechny živé organismy. Prozkoumejme tento stav podrobněji pomocí jednoduché metody deduktivní analýzy.

 

Tedy.  „Živé systémy jsou otevřenými systémy, nerovnovážnými, řídí se nelineárními zákony a nepodřizují se druhému principu termodynamiky. Kontinuálně se sebeobnovují a udržují svou homeostázi (schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí). Pro přežití v boji o existenci některé individuální vlastnosti živých organismů postupují své místo systémovým změnám. Kvalitativní změny dynamického systému jsou vždy spojeny s interakcí nahodilých a nevyhnutelných faktorů. Jestliže nevyhnutelné procesy zabezpečují přenos nashromážděných informací, tj. uchování dosaženého, pak nahodilé události vedou k destrukci dosaženého, zajišťují získávání nových informací. Neodarwinismus je synkrezí darwinovské ideje postupných evolučních změn a Mendelem objevené genetické stability. V souladu s neodarwinovskou teorií, nové druhové vlastnosti, různorodost forem, jsou následkem nahodilých genetických změn, za kterými následuje přirozený výběr. Ani jeden biologický objekt není schopen evolučního vývoje izolovaně. Dále. „Nehomogenní prostředí samotné přetváří živé organismy. S touto myšlenkou vystoupil na počátku 20. století ruský mikrobiolog, profesor Michail Andrejevič Jegunov: "Jakékoli prostředí, osídlené živými organismy, je prostředí bio-anizotropní. Bio-anizotropie je obecným jevem; bio-izotropie nikoliv. To vyplývá z toho, že mezi prostředím a každým organismem dochází ke kontinuální výměně látek, a proto v každém daném momentu se různé body prostředí navzájem liší svým fyzikálně-chemickým složením. Difúze nikdy nemůže úplně kompenzovat tyto rozdíly, pokud neexistuje příčina, která je produkuje" [cit. podle A.V. Lappo, 1979, str. 15]. Pro každý organismus existuje určitá kombinace komponent prostředí, která je optimální pro jeho růst, existenci a rozmnožování. Na obou stranách tohoto optima biologická aktivita postupně klesá, a v mezních případech organismus nemůže existovat vůbec. Biologické optimum je jakýmsi středem mezi minimem a maximem, jako disymetrie je středem mezi symetrií a asymetrií.“ Toto je názor biologů minulého století…

Doporučujeme

Diskuze

Komentáře

Pokud chcete psát komentáře, musíte se přihlásit do systému. Přihlásit
Ve spojení

Pokud se vám líbila tato informace, podělte se o ní s ostatními uživateli na internetu.

  • Technorati
  • StumbleUpon
  • LinkedIn
  • Facebook
  • Reddit
  • Digg
  • Twitter
  • del.icio.us
Hledáte něco?

Pokud jste se ztratili, kliněte zde zde

Copyright © 2005 - 2017, Kutushov.cz